Duben 2014

27.4. Kocovina

27. dubna 2014 v 20:00 | A.
Děkuju za přání k narozeninám! Tenhle článek píšu v posteli, s pořádnou kocovinou. Už jedu přes 24 hodin bez spánku. Prostě se s kamarádama vyvalíte na matraci na hřiště u hospody a celej den se tam po sobě jen válíte a smějete se tomu, jak jste vyndaný. Doprdele, jsem mladá a už mě fakt sere jak mě každej poučuje o mym životě, že bych neměla pít atd. Sorry, ale kdo se v 16ti-letech neopil? Jsem holka, která si nenechá kecat vůbec do ničeho a už vůbec ne od nikoho cizího, takže promiň kámo, ale nebudu se s tebou bavit o tom, jak nemám žádný koníčky a že to bude mít dopad na moje děti. Uplně nenávidim tyhle lidi, co se mi serou do života a snažej se mi 'domluvit a pomoct mi', přitom mě je jejich starost u prdele. Dneska jsme v posledních lidech vydrželi až do pozdního odpoledne, což bylo zvláštní. Tak trochu jsem tam zas dala číslo jednomu klukovi a taky jsem mu tak trochu dala pár pus na rozloučenou. Tohle já nikdy nedělám. Navíc tenhle člověk ví, s kym jsem byla předtim a i 'Pan X' ví, o koho jde. A jsou to tak nějak známí, takže by se tohle neměl asi dozvědět. Ne teď, když to vypadá, že bysme mohli přestat dělat, že neexistujem, jelikož mi napsal k narozkám a fakt jsme si zas skvěle pokecali. Vždycky to byl můj kamarád a já ho nechci nadobro odebrat ze života, tak uvidíme, ale nic si neslibuju, jen že když se potkáme, tak se aspoň pozdravíme. A u minulého článku byl komentář k tomu, jestli si fakt myslim, že mezi holkou a klukem existuje přátelství, kde to oba cítí stejně..ano, u tohohle jsem si na 100% jistá, on (bývalý spolužák) chce jednu holku a já mu s tim pomáhám a já? Je to brácha a nikdy bych s nim nic neměla, vážně.

True care, truth brings

21. dubna 2014 v 20:20 | A.
Vlastně ani nevím, proč tenhle nadpis. Nejspíš kvůli tý písničce (menu). Znáte ten pocit, když prostě někdo vejde do dveří a vy pak z něj celej večer nemůžete spustit oči? Roztomilej a zároveň nebezpečně tajemnej, hm. Škoda, že okolo mě se vždy motaj jen kamarádi toho, kdo se mi líbí. Nevadí, pár akcí ještě bude. Celý prázdniny jsem vlastně strávila v hospodě, who cares. Pojďte do mě. Tenhle článek fakt nemá smysl, asi jako moje myšlenky. Proč pořád nejsem úplně v pohodě? 4 měsíce a mě přijde, že jsem pořád na tom stejnym bodě. Nebrečim a nemyslim na něj furt, ale..furt to tam někde v hloubce je. Nedovoluju si, abych tyhle myšlenky zase vytáhla, ničí mě to. Poslední dobou je to divný. Děje se toho tolik a zároveň nic. Zlepšila jsem se ve škole, o kousíček. Ale zhoršila jsem se v matice. Ve třídě máme 19 pětek, takže tam jsem vlatně za 'šprta'. Sorry, že se aspoň na jeden test naučim. Přijde mi, že do tý třídy prostě nezapadám. Hrozně mi chybí základka a ty idioti. Můj 'bff' mi napsal, že mě chce vidět. Je to mezi námi divný, napsal mi, co ke mně cejtí, jenže já to tak prostě necejtim. Mám ho ráda, já vlastně nevim jak moc, ale ne natolik, aby z toho teď bylo něco víc. 4 roky jsme spolu chodili do třídy a já ty kluky beru jako bráchy. Vim o nich tolik věcí a tolik jsme toho spolu prožili. S jednim z nich si neustále píšem, jak se milujem a nikdo to nebere vážně, prostě to jsou kluci, který jsou sice neskutečně debilní ale tolik let.. Prostě to furt není tak silný, aby z našeho kamarádství bylo něco víc. Když už jsme u těch 'problems with boys', zrovna si píšu s klukem, na kterym jsem v mý silný pubertě celkem visela. Jen tak mi napsal, ale tohle už je hodně dlouho zamnou. Asi poznáte, že dost často přemýšlim o minulosti. Tenhle článek je zas..o hovně. By the way, happy birthday to me.

Nic

13. dubna 2014 v 11:24 | A. |  Diary
Ani mi nepochválíte mojí originalitu a nápaditost v nadpisu?
Moc nevím, co bych vám řekla, po těch 12 dnech od posledního článku. Duben je trošku divný období. Občas mám takovou náladu, že si zpívám v autobuse a pak to na mě zase tak nějak padne a jen poslouchám songy a čumim do prázdna. Wtf?
V těhle obdobích mi celkem pomáhá One Republic, protože jejich písničky..jsou smutný a přesto tak nějak povzbuzující. Já vlastně vůbec netuším, co bych sem měla napsat. Občas mám rozepsanej uplně happy článek a pak je tu zas další, u kterýho skoro brečim.
Bolí mě hlava. Skoro 3 měsíce úspěšně držim všechny myšlenky někde hluboko v mojí hlavě a pak stačí tak málo a zase je to tu. Tohle ani tak není o něm, tohle je o mě. Já mám něco jako blok. Nevím co s tim, ale já se prostě seknu na mrtvym bodě a tam třeba zas půl roku zůstanu. Přijde mi, že nepatřim do žádný skupiny v mym okolí. Jedeme s partou na diskotéku, jedna je venku a kouří a druhá se cucá s nějakym cizim klukem, a já? Taková nejsem a pak sem tam akorát sama. Proto jsem nejela ani v pátek, mě to tam prostě tolik nebaví, když pak všichni zmizej kouřit a nebo s nějakym týpkem.
Tak jsem si vám tu zase poztěžovala, no jo.
Jak se máte a co děláte vy, takhle v pátek a v sobotu večer?

1.4. - Thank you, HIMYM!

1. dubna 2014 v 19:28 | A. |  Diary
Ještě pořád moc nevidim na klávesnici kvůli tomu, že mi tečou slzy. Pro ty, co sledovali Himym, jak na vás působilo finále? Sakra, 9 let a dneska..Last Forever. Jsem citlivka a brečim useriálů, and what?
Ale jinak jsem na sebe pyšná, zítra píšeme čtvrtletku z matiky a já si dnes sedla ven a fakt jsem se učila a počítala. Ok, pak mě to přestalo bavit a začal selfie time. Nejsem žádná pošahaná dvanáctka, co se 350 vyfotí a všechny dá na fb, já se prostě fotim a pak se sama sobě směju, lol.
.Math 👎April ❀
To sluníčko je boží! Miluju jaro, až na mojí alergii.
Držte mi zítra palce! Bye ♥