Září 2014

It's just..really hard.

29. září 2014 v 20:13 | A.
https://www.youtube.com/watch?v=PaYhwOdyKEM

Už nějakou dobu mám tuhle stránku otevřenou a koukám na to prázdný pole, kde by měl asi bejt nějakej pozitivní text. Jenže člověk nemůže bejt pořád šťastnej. Občas prostě píšete článek přes slzy, jako já teď. Kdybych mohla z roku 2014 vymazat jeden měsíc, bylo by to září. Asi nikdy jsem se necejtila tak sama, jako posledních 29 dní.
"Pokud chcete duhu, musíte se smířit s deštěm..." Něco vám řeknu, poslední dobou až moc prší.
Snažim se bejt optimista a svoje problémy řikám tak trochu s ironií a doufám, že se najde někdo, kdo pochopí, o co tu vlastně jde. Jediná rada, kterou jsem zatim dostala, zněla asi nějak takhle: ,, Já vím, dej tomu čas." Ale kolik času je potřeba k tomu, abych konečně našla duhu? Den, týden, měsíc nebo rok? Přijde mi, že tenhle déšť nesnesu už ani minutu.
Teď mě prosím omluvte, jdu dál žít můj momentálně na hovno život.

Hmmm

14. září 2014 v 10:31 | A.
Zase je všechno jinak, než to bylo při posledním článku. Opět jsem sama a já už vážně přemejšlim, co je semnou špatně. Všichni okolo mě jsou šťastný a já mezi nima stojim s falešnym úsměvem, přitom se tak vůbec necejtim. Nevim, jestli je tohle všechno karma, ale už mě to nebaví. Celý jaro/léto mi bylo tak fajn, prostě jsem uplně vypustila city a skvěle jsem se bavila. Jenže vždycky přijde někdo, kdo ty city hodně rychle zase najde...jenže pak on sám taky hodně rychle odejde, kurva. Už mě přestávaj bavit kecy okolních lidí, seru na to, na všechno. U mě city znamenaj vždycky hodně slz a málo štěstí, takže je zase pohřbim někde hluboko uvnitř mě a...jdeme na party, ne?
Sorry, za moje vylití srdíčka, jenže ono to je fakt hard, když nemáš nikoho, komu by si tohle všechno řekl a dusíš to v sobě.
shades-of-invisible.tumblr.com